Praha–Smíchov
Předmět zásahu: rekonstrukce modlitebny a přilehlých prostor
Architektonické řešení: MCA ateliér
Realizace: 2021-2022
Náklady: 15,5 milionů Kč
Zdroj financí: dotace z operačního fondu Praha – pól růstu, chrámové sbírky a dary, půjčka Jeronýmova jednota
Architektonická soutěž jako jedna z možných cest k finálnímu projektu
Smíchovský sbor, sídlící v prostorově velkorysém sborovém domě z raných 30. let 20. století, začal v roce 2011 diskutovat o možnostech rekonstrukce modlitebny, která již z estetického, praktického ani finančního hlediska nevyhovovala jeho současným potřebám. Ještě v roce 2011 oslovilo staršovstvo ke vypracování návrhu na úpravu modlitebny tři předem vytipované výtvarníky/architekty, přičemž z vítězného návrhu vzešela v průběhu několika následujících let finální verze projektu. Staršovstvem zvolená architektonická vize se však nesetkala s kladným přijetím ze strany členů sboru a k jeho realizaci nakonec nebylo přistoupeno. Snahy o rekonstrukci modlitebny však neutichly a sbor se rozhodl vydat opačnou cestou, než kterou bylo oslovení konkrétních architektů/výtvarníků – v roce 2016 vypsal otevřenou architektonickou soutěž, jejíž organizace volně vycházela ze soutěžního řádu České komory architektů a jejíž zadání staršovstvo formulovalo přímo se členy smíchovského sboru. Do soutěže se nakonec přihlásilo 18 ateliérů, díky čemuž se sboru rozšířilo zorné pole a mohl si tak svobodně vytipovat užší okruh tvůrců, kteří jej oslovují a se kterými chce dále spolupracovat na architektonickém návrhu. Ze tří návrhů, které byly v poslední fázi soutěže předloženy, následně sbor jako vítězný vybral návrh renomovaného ateliéru Pavly Melkové a Miroslava Cikána (MCA). Návrh přijalo také sborové shromáždění. Složitý (a v závěru úspěšný) proces hledání cesty, kterou by se měl smíchovský sbor při rekonstrukci modlitebny vydat, názorně ukazuje, že strategie přímého oslovování konkrétního architekta/výtvarníka nemusí být vždy nejfunkčnější variantou. Naopak otevřená soutěž může pomoci navázat doposud nenavázané kontakty a nasměrovat sbor k řešením, která doposud nebyla ve hře.
Variabilitou k novým možnostem i dlouhověkosti prostoru
Na smíchovské realizaci není inspirativní jen proces, v rámci kterého sbor došel k její finální architektonické podobě. V rámci církve je totiž unikátní a značně inovativní i výsledné pojetí modlitebny. Autoři z ateliéru MCA ji přetvořili v plně variabilní prostor, jehož podobu lze volně měnit v závislosti na zamýšlených způsobech jeho využití. Díky posuvnému systému, kterým jsou opatřeny lavice, stůl Páně a křtitelnice, je možné nejen experimentovat s uspořádáním liturgického prostoru v závislosti na bohoslužebném dění (přičemž dynamika prostoru může příznivě přispívat k samotnému liturgickému slavení), ale současně je sboru umožněno modlitebnu také částečně či plně vyprázdnit a uspořádat v ní koncert, tančírnu nebo třeba sportovní turnaj. Tato variabilita a pestrá škála možného využití, které bohoslužebný sál nabízí, je výhodná nejen s ohledem na současnost (např. možnost pronájmů pro široké spektrum subjektů), ale také na budoucnost sboru. Od modlitebny, jejímž základem není jedno statické řešení, ale která se může kdykoli „instantně” proměnit v reakci na potřeby společenství, lze totiž očekávat, že bude schopná variabilně reagovat také na potřeby příštích generací. Je pravděpodobné, že rekonstrukci proto nebude třeba opakovat v horizontu několika následujících let, což bývá především v případě provizorních řešení častou a velmi nákladnou realitou.
Kam dál